Stůňata – od prvotního nápadu až po současnost

Člověk je tvor společenský. I pro postižené děti je příjemné setkat se se svými kamarády - třeba i v době, kdy zrovna nemusejí chodit do školy. Snad právě proto se svými maminkami nadšeně přijaly nápad scházet se častěji i mimo školu. Myšlenka na založení společného klubu se zalíbila všem a právě děti začaly přemýšlet nad společným názvem. Ze všech návrhů nakonec zvítězila inspirace slůňaty co stonají a logo klubu slůněte s kolečky na zadních nohou bylo na světě. Psal se rok 2006.

Od počátku začaly Stůňata hledat prostory ke své činnosti a měly štěstí. Vzhledem k faktu, že Klub důchodců na Trávníkách omezil svoji činnost z 5. na 4 dny v týdnu a také díky vstřícnosti vedoucí  paní Kovalové nalezly Stůňata možnost scházet se zde jednou za týden. Zastupitelstvo města Otrokovice každoročně schválilo příspěvek na pořízení materiálu a nástrojů k tvorbě výrobků. Společnost TEHOS, která spravuje nemovitosti města postavila prostory pro jeho skladování, pro které se nakonec ujal název „Chlívek klubu Stůňata“. Stůňata zpočátku tvořila nejen dekorační předměty, trávila čas schůzek hrou na hudební nástroje a asistenční čtyřnozí kamarádi zajišťovali volné chvíle canisterapií. Klub podpořila také paní Ludvíčková, tehdejší vedoucí otrokovické pobočky Naděje, která pomohla s oficiálním založením klubu a prvními pomůckami pro tvorbu.

S organizačním zařazením klubu pod křídla DDM Sluníčko došlo k rozšíření portfolia činností klubu. Ředitelka DDM Sluníčko Jiřina Kovářová, Eva Doleželová a a Eva Pšenčíková se plnými silami vrhly do akce pomoci klubu Stůňata v dalším rozvoji jeho činností. Plody práce na sebe nenechaly dlouho čekat. Největším přínosem bylo využití prostor Centra volného času v městské části Bahňák, stejně jako možnost uspořádat víkendové akce v prostorách na Štěrkovišti. Na víkendových akcích děti ocenily nejen táborák, ale i návštěvu modelářů, kteří rádi předvedli kouzla se svými loděmi a letadly před zraky udivených diváků.

Další aktivitou, které se všichni členové Stůňat nadšeně účastní, jsou i projížďky na koních, které začaly na počátku letošního roku, hned jak to povětrnostní podmínky dovolily. Při nepříznivém počasí by bylo možné jezdit v krytých prostorách, k tomu nám však stále chybí rampa, na jejíž realizaci Stůňata s podporou DDM Sluníčko urputně pracují.

Na postižené děti nezapomněla ani otrokovická radnice. Hřiště s krásným altánkem na Hlavní 1161 určitě využijí příští léto nejen postižené, ale i zdravé děti v době kdy mimoškolská zařízení pro děti a mládež nefungují.

Stůňata jsou aktivní i neoficiálně. Díky aktivní účasti paní učitelky Kadlecové ze Základní školy speciální nadšeně přivítaly výlet vlakem na olympiádu netradičních sportů pro handicapované v Olomouci. V posledních dvou letech také navštívily přerovské „Mosty“, které jsou pravidelně pořádány na tamním výstavišti. Stůňata společně navštěvují zrekonstruované otrokovické koupaliště stejně jako rok od roku krásnější zoologickou zahradu v Lešné.

Co plánují Stůňata do budoucna? Na začátku roku 2010 plánujeme pro velký úspěch opět uspořádat výstavku výrobků v prostorách Městského úřadu Otrokovice. Chystáme se vytvořit pro naše členy dresy, abychom mohli náš klub reprezentovat na setkáních s ostatními podobně zaměřenými zájmovými skupinami.

Neuzavíráme se světu a přivítáme mezi sebou nejen další rodiče s postiženými dětmi, ale i postižené spoluobčany, kteří by nám rádi pomohli v další tvorbě.

Rádi přivítáme každého sponzora s příspěvkem na materiál a nástroje pro tvorbu našich krásných výrobků nebo prostředků pro zajištění pitného režimu pro děti, nebudeme se zlobit ani za nějaký ten pamlsek.

Při rekapitulaci činnosti klubu si můžeme jen gratulovat. Za hlavní úspěch považujeme především rozvoj mimoškolních aktivit pro postižené děti, což je oblast, kde před vznikem Stůňat bylo v mikroregionu Otrokovice „bílé místo“. Činnost klubu je také významnou psychickou podporou pro maminky postižených dětí – vědí, že nejsou se svými problémy sami a mohou snadno spolupracovat při řešení problémů, které v běžném životě zdravých lidí nejsou až tak časté. A v neposlední řadě právě děti samy nám ukazují, že život sám není jen o materiálních hodnotách, ale především o přátelství s jejich kamarády – ať už jsou podobně postižení nebo zdraví.