Nikdo nevěděl, zda se první výlet Stůňat přes celou republiku sejde s úspěchem. Nyní, kdy vám můžeme poskytnout informace z našeho naučného pobytu v Harrachově už to víme. Akce dopadla skvěle a jsme za to vděčni paní ředitelce DDM Sluníčko v Otrokovicích a jejímu realizačnímu týmu. Děti jsou plné zážitků, rodiče jsou rádi, že si užili trochu relaxace v krásném prostředí Krkonoš. Z toho, co jsme zažili, nabízíme malé nahlédnutí:
Den první
Neděle
Všechny tašky jsou v nákladovém prostoru auta a
mají i příslušné pasažéry na sedadlech. Všichni očekáváme příjemně vlahý
den a minimum provozu na silnicích. Do Harrachova přijíždíme jako
poslední. Umísťujeme svá zavazadla na pokoj a vyrážíme na prohlídku
nejbližšího okolí. Trpělivě očekáváme, kdy najdeme první hřib.
Den druhý
Pondělí
Dopoledne vyrážíme na menší procházku do blízkého
lesa. Na rozdíl od dětí máme hlavu plnou vzpomínek na pohádky, které
však na soutěžních lístcích těžko nalézáme. Prim hrají pohádky západní
provenience z poslední dekády a tam se moc nechytám. Děti triumfují a
sbírají těžké body. Nakonec nacházíme i první hřiby našeho pobytu.
Odpoledne jen za Harrachovskými "humny" navštěvujeme Mumlavské
vodopády. Jejich charakteristikým znakem jsou obří hrnce, které vznikly
působením pohybu ledovců. Peřeje říčky Mumlavy pracují na zdokonalování tvarů skalnatého koryta po tisíce let. S úžasem pozorujeme toto dílo
přírody a cestou zpět obdivujeme architekturu chatek a penzionů, vykukujících z této krásné krkonošské krajiny.
Abychom zážitků neměli málo, večer si pro nás pan správce nachystal karaoke se soutěží o ceny. Příjemně jsme si to užili, i když jsme sami zpočátku nepředpokládali, že se zapojíme. S absolutní jistotou soutěž vyhrál Filip a o výhru se podělil s maminkou.
Den třetí
Úterý
S přibývajícím sluníčkem jsme se vydali na Čertovu horu. Tento kopec, který zanamenal skvělé výsledky sportovců, kteří lety na lyžích v Harrachově začínali provozovat stejně jako rekordmany, kteří pro Českou zemi získali na zdejších můstcích cenné kovy. Největším je Obří můstek, jeden z pěti takových, na kterých se pravidelně pořádají světové šampionáty.
Výlet k Mumlavským vodopádům nás inspiroval natolik, že jsme se rozhodli udělat si výlet k jejím menším kopiím asi kilometr a půl jižně od Harrachova. Po cestě jsme také navštívili nádraží - které do druhé poloviny padesátých let minulého století územně připadalo Polsku.Na toto nádraží vede
jediná ozubnicová trať v Čechách
. Posilněni výtečnou zelnou polévkou jsme se vydali zpět k Harrachovu a zanedlouho jsme se obdivovali zmenšeninám
Obřích hrnců na níže položeném toku říčky Mumlavy.
Den čtvrtý
Středa
K místu, které je označováno jako prameny řeky Labe jsme se všichni těšili. V Horních Mísečkách, z kterých se bez zvláštního povolení nedostanete motorovým vozidlem dále můžete počkat na autobus, který vás odveze přímo na Zlaté návrší. Zde můžete navštívit Vrbatovu boudu, chatu pojmentovanou podle jednohou ze dvou lyžařů, kteří zde za
špatných povětrnostních podmínek zemřeli. K pramenům Labe můžete jít kratší trasou okolo hotelu Labská Bouda nebo schůdnější cestou přes Pančavskou louku.
Příroda je zde nádherná, lesy jsou nahrazeny kosodřevinou a v létě všude okolo vás poletuje spousta krásných motýlů.
Po večeři jsme se někteří z nás rozhodli vyzkoušet zdejší bobovou dráhu. Ve "Špindlu" je prý delší, nám však stačila i kratší dráha.
Den pátý
Čtvrtek
Každý den jsme chodili okolo nejstarších fungujících skláren.Dnes sjme se je rozhodli navštívit. Součástí areálu je výroba, muzeum skla, minipivovar, restaurace a pivní lázně. V muzeu uvidíte i zajímavou expozici, věnovanou počátkům lyžování v Čechách.
Po večeři za námi přišel pan právce s neodolatelnou nabídkou: Za dva tisíce chechtáků nám přivede
harmonikáře, který nám "zpříjemní" večer svou hudbou. Děvčata však mají
odlišné představy o trávení volného času. Drátů a ostatního materiálu k
tvoření je dostatek a na hulákání u harmoniky nemají náladu ani děti.
Nabídku slušně odmítáme.
Den šestý
Pátek
Ráno marně
pozoruji ukazatel teploty teplé vody, který byl doposud každé ráno v
optimisticky laděnějším náklonu doprava. Chatou se šíří fámy."...nevypnul tu vodu ten tajemný harmonikář, kterého nikdo neviděl?".
Dopoledne vyrážíme do blízkého lesa. Jiřka s děvčaty si pro nás opět nachystala nějakou soutěž. Dnes běháme po lese a snažíme se druhému ve dvojici sdělit číslo a písmeno, které jsme zrovna nalezli připevněné na blízkém stromě. Má to však jeden háček. Druhý z dvojice, který zrovna píše tajenku zůstává na cestě. Po několika písmenech navrhuji zavést šifru. Má to dvojí efekt. Člověk se tak nenaběhá, protože může hlásit písmena na delší vzdálenosti. Všechny dvojice se snaží šifrované pozice písmen odposlechnout a kroutí hlavami nad tím, že máme špatná písmena. Nakonec jsme tajenku vyřešili všichni a proto jsme všichni vítězové!
Po obědě se rozdělujeme na dvě skupiny a vyrážíme na prohlídku okolních zajímavostí. Zatímco v Liberci byla nejobdivovanější akrakcí restaurace "Sněz co můžeš za 189 Kč,-", druhá skupina se v Prachovských skalách obdivovala nádherným skalním útvarům. Očekávání, týkající se teploty vody se splnilo . V některých částech zábavního centra je voda
krásně teplá. Milovníci sauny zase oceňují ledovou jeskyni přímo
naproti východu z tohoto finského vynálezu. Atrakce jsou zaměřeny
převážně pro děti, ale možnosti vyzkoušet tobogány někteří účastníci neodolali. Díky pozdnímu návratu přicházíme o večeři, po dnešní návštěvě restaurace nám to ale nevadí a společně sledujeme velkolepé zahájení třicátých olympijských her v Londýně.
Den sedmý
Sobota
Je den odjezdu. Cestu domů si trochu prodloužíme zastávkou v Dětenicích. Tato malebná vesnička v blízkosti města Jičína se pyšní zámkem, přilehlým pivovarem a středověkým hostincem. Nelze popsat atmosféru hostince, mírně osvětleného svíčkami. Za zvuků hudby, krásně zapadajícíc do tohoto prostředí si můžete objednat řadu pochoutek, připravených místními mistry na roštu zdobeném lidskými lebkami. Můžete připíjet pivem, zatímco si prohlížíte o pár metrů dál stojící skřipec. K místní hospodě se váže legenda o nemilosrdném zbojníkovi, který drancoval vesnice a naživu ponechal jen mladé panny, které mu musely vařit pivo lásky. Aby neprozradily recept, byl jim vyříznut jazyk. To si však nenechali líbit šlechtici, kteří zbojníka dopadli, nechali jej prozradit tajný recept a nakonec jej za jeho činy pohřbili za živa. Pokud někdy pojedete okolo Jičína, doporučuji Dětenice navštívit.
Žádné komentáře:
Okomentovat